Fosforečná hnojiva

Fosforečná hnojiva – hnojení na květ

Fosfor pro rostliny klíčovým prvkem zejména pro tvorbu reproduktivních orgánů. Fosforečná hnojiva poskytují rostlinám fosfor formou ihned přístupnou nebo fosfor uvolňují do půdy. Historicky lze používání fosforečných hnojiv datovat do konce osmnáctého století. Na počátcích tohoto typu hnojiv stála kostní moučka získaná mletím kostí a také popel z kostí. Průmyslová produkce fosforečných hnojiv sahá do století devatenáctého. Hlavními surovinami pro výrobu byla již zmíněná kostní moučka a také koprolit. Koprolitem nazýváme zkamenělé výkaly živočichů. Později byly tyto suroviny nahrazeny až dodnes používanými fosfority a apatity. Apatit je zvláštním druhem fosfátového. Okrajovým zdrojem fosforu jsou rovněž železné rudy, ze kterých se fosfor spolu s vápníkem odstraňuje ve formě strusky. Fosforečná hnojiva můžeme rozdělit na ta s fosforem rozpustným ve vodě, s fosforem rozpustným v citranu amonném, s fosforem rozpustným v kyselině citrónové nebo v silných minerálních kyselinách. Komerčně asi nejznámějším fosforečným hnojivem je takzvaná Thomasova moučka. Thomasova moučka patří mezi ta fosforečná hnojiva, která vznikají při zpracování rudy. Častou volbou při hnojení fosforem jsou rudy magmatického původu zvané apatity. Nejpoužívanějším apatitem je fluorapatit, zvaný též kolský. Při hnojení fosforem je třeba dbát na takové faktory, jako je samotná forma fosforu (a její rozpustnost), na půdní vlastnosti (vlhkost, reakce, teplota) a zejména na příjmovou kapacitu hnojené plodiny.

Tip: Kovové ploty

Kovový plot

Pletivo

Ploty a oplocení

Kované ploty